Jdi na obsah Jdi na menu
 


Narodil jsem se 7.4.2009 v 15hod a 17 min jako třetí z 9 psích miminek v chovné stanici Irenky Zárubové - Pure Soul v Děčíně. Mojí maminkou je CHCZ Arwen Famous Gold (Arwínka) a tatínkem CHCZ, CHSK Heartbreaker Is Friendly.

 

Rostl jsem jako z vody a rošťačil jsem se svými sourozenci. Jednoho dne, když se semnou chovatelka Irča vypravila přímo do horoucích pekel ( tak říkáme my pejskové místu, kde nás píchají injekcema a pořád na nás tak divně šahají a koukají a myslí si, že je nám to hodně příjemné) na očkování. Věděl jsem, že mě tam nečeká nic pěkného, celou cestu jsem přemýšlel, jak jen se dostat z jejích spárů a uniknout tak celé situaci. Cesta byla bohužel moc krátká a tak než jsem stačil cokoliv vymyslet, už jsem tam byl. Uprostřed oranžové místnosti, všude byly židle a obrázky pejsků, podlaha se divně leskla a já se bál, že si zlomím nohu. V tom se otevřely dveče a vyšel takový podivný chlap, ještě teď mi jeho hlas zní v uších. V tom jsem dostal nápad!! Musel jsem sice překonat 3 dlouhé metry lesklé a kluzké podlahy, ale můj cíl byl jasný. raz, dva tři..a už jsem byl schovaný. Mazlila mě tam taková slečna, která stála za stolem v té podivné místnosti, hladila mě a drbala za ouškem a já v tu chvíli zapomněl, že mě čeká nějaká bolístka... Ale byl jsem ještě moc malý a tak mě Irenka vzala do ruky a už mě nesla za tím chlapem, kterému se prý říká DOKTOR. ..

 

Nakonec musím uznat, že ta injekce ani tak moc nebolela. Ten chlap byl na mě docela milej a i ta slečna si mě znova pohladila a pochválila mě, že jsem byl moc šikovný. Musím uznat, že se mi hodně líbila..A asi jsem se líbil i já jí, protože už za pár dní tj. 11.7.2009 si mě odvážela domů. Stala se tedy mojí novou paničkou. Naštěsní bydlí jen kousek od Irčí, maminky a tety a tak se vídáme i několikrát týdně.  

 

Pravidelně chodíme na procházky s našimi kamarády a každou neděli taky chodíme na místo, kterému naši páníčci říkají hospoda..Vždycky se tam pěkně nají a my koukáme, kde co spadne ze stolu. Každý nás tam má rád a vždycky na nás čeká miska s pěkně vychlazenou vodou. Navštěvujeme také ústav pro postižené ženy ve Žlebu, vždycky tam dostanu nějakou piškotku a každý mě tam alespoň 100krát pohladí, za což jsem velmi rád. Taky všichni cvičíme lovečinu. Ta mě moooc baví. Vždycky, když na poli najdu schovaného bažanta, tak ho rychle vemu a uuuž utíkám, abych se mohl pochlubit paničce. Ta mě za to vždycky hrozně pochválí a já si pak přijdu, jako nejlepší psí kluk z okolí.  Už se zas těšim, až bude lepší počasí a já budu moct skočit do vody a pořádně lumpačit....

 

 

P.S. musím se Vám pochlubit, že toho doktora se už taky nebojím, nakonec není tak hrozný, jak to vypadá. Panička si mě občas veme do práce a tak mě tam ti doktoři hladí a hrají si semnou.. já ležím pěkně na recepci u paničky pod stolem a vždycky, když vidím nějaký malý štěně, jak se bojí stejně tak, jako jsem se kdysi bál já, tak mu dodávám odvahu, ale paničku už žádnýmu prckovi nedám, tu si teď budu užívat jenom já..Teda jenom do příštího roku, pak mi totiž panička slíbila, že od Arwínky budu mít bráchu a budu ho učit všechny lumpárny ....